Milujeme želvy. Patří mezi naše nejoblíbenější zvířata. Želvy jsou velmi často chovány jako domácí mazlíčci. Nu není divu, želvy nejsou až tak náročné, nemusí se chodit venčit, nejsou hlučné, nezapáchají... JENŽE ... jako každý plaz má své nároky a zvláště pokud se jedná o masožravou vodní želvu. Právě protože je želva masožravá, je zapotřebí velmi často měnit vodu v akváriu, potřebuje maso, granule jen omezeně. Nezbytně důležité je teplo. Dokud je vodní želvička malá, je to velmi krásné, ovšem jakmile želva, zvláště pak kajmanka dravá vyroste do obřích rozměrů a zároveň je velmi nebezpečná na manipulaci, jde veškerá sranda stranou.
Po pěkném exempláři želvy kajmanky dravé jsme dlouho toužili, mnoho děti o takové "krokodýlí želvě" jak ji s oblibou říkáme, ani neví a jejich dinosauřím vzhledem jsou nejen děti, ale také dospělí velmi zaskočeni.
Obrátil se na nás chovatel, že ví o želvě, o kterou se majitel již nemůže z důvodu vysokého věku nadále starat. Pro želvu jsme jeli daleko na Slovensko až k Maďarským hranicím. Cesta byla dlouhá, ovšem plna očekávání. Když jsme přijeli na místo, čekala nás již manželka majitele želvy. Velmi milá paní, také vysokého věku. V době koronaviru úzkostlivě dbala na hygienická opatření.
Bohužel však želva žila již v naprosto nevhodných podmínkách, pán ji choval v paneláku v tak malém akváriu, že se želva nemohla otočit. Pán ji měl úplně do malička, takže vzhledem k tomu, jak želva narostla ve velikosti karapaxu, je zřejmé, že dokud ještě byla menší, pán se o želvičku staral jak nejlépe uměl, měl ji rád, těžko se s ní loučil.... bylo to takové smutné setkání s velmi milými lidmi.
V době přijetí měla želva velmi malou tělesnou masu, byla apatická a dlouho odmítala potravu. Dle informací ji pán krmil hovězím masem, pak ale přestala jíst úplně. Trvalo nám hodně dlouho, než se nám ji podařilo rozkrmit, odmítala jak maso, tak kuřata, myši, prostě nic nechtěla, a to i přesto, že mohla i plavat v teplé vodě, krmivo odmítala. Už jsem nevěděla kudy kam, nechtěli jsme se přeci vzdát, a tak nás napadlo koupit větší akvarijní rybičky... a světe div se, do rána, nebyla z 20ti rybek ani jedna :)). A bylo vyhráno. Následující dlouhé týdny byly želvě podávány větší a větší ryby, už většinou jezírkové, až dokázala spořádat i 20ti centimetrové karásky.
Nyní můžeme říci, že má želva svou horší část života za sebou. Chov takové velké želvy zejména přes zimu je finančně náročné, jak co se týče krmiva, ale zejména ohřev a filtr vody. Můžete-li nám finančně pomoci, budeme rádi. Můžete také želvičku adoptovat, stát se jejím adoptivním rodičem, nu a když k nám přijedete do zoo, tak i nakrmit, jen dospělí - ale pozor na prsty!