Vždycky jsme si přáli lamy. Krotké lamy. Majestátný přežvýkavec, větší než kůň, menší než velbloud ale se stejně krásnýma očima. 
Letos na jaře jsme přišli o našeho čokoládového lamáčka, který měl vadu na srdíčku o které jsme nevěděli a ten souběhem dalších neduhů odešel tak náhle a rychle, že jsme se s jeho odchodem ještě dlouho srovnávali. Byl naším symbolem, naším maskotem a zejména naším miláčkem ... pastvina po něm zůstala dlouho prázdná...
Pořízení dalších jsme dlouho odkládali, prostě nebyl stále ten správný čas. Ani nevím, jestli někdy ten čas zase přijde? Stále to bolí, moc.
Možná osud tomu chtěl jinak, možná je zapotřebí jít dále a čelit dalším výzvám pomoci potřebným. Sled událostí byl tak hrozně rychlý, že než nám mysl zakázala jakýkoliv počin k příjmu dalších
velkých zvířat, obě lamy se vesele pásly ve výběhu, kterému za ty měsíce prázdnoty narostl krásný zelený travnatý kabátek ... Jako jedny z mála akutně přijatých zvířat jsou ve velmi dobrém výživovém stavu, s láskou opečovávané, jen občas se člověk dostane do situace, kdy musí udělat těžká rozhodnutí.
Vítejte u nás a mějte u nás spokojený život!!
