Někdy máme pocit, že už jsme zažili všechno, avšak každý další nový případ, nový příjem zvířat nás přesvědčuje o opaku. 
Většinou každý příjem začíná stejně - telefonát, náš výjezd na místo, nakládka zubožených zvířat a odvoz k nám. I tentokrát to bylo stejné... akorát se na místě nacházela stvoření, která ani zdaleka nepřipomínala zvířata, tedy přesněji ovce. Doslova koule vlny, která špínou, zbytkem travin, bodlák a vlhkem se stále dorůstajícím způsobem přeměnila do neskutečně tvrdého betonového krunýře, který zvířata nejen omezoval v pohybu, ale také svou váhou vlny tíží k zemi.
Jedna z oveček není téměř schopná pohybu, kulhá na jednu nohu, zadní noha plná červů z neléčené rány. Druhá z ovcí jen polehává, není schopna vstát. Třetí z ovcí je na tom lépe, je vcelku i kontaktní, nechá se dobře naložit. Ovce s chutí přijímají vodu kterou jim po příjezdu předkládáme.
Vzhledem k tomu, že je pozdě večer, děláme jen základní opatření, ovce jsme napojili, ustájili na čisťounké suché slámě, každá dostala malinko granule, protože velké množství by je bohužel zabilo, resp. způsobilo zažívací potíže, musíme s výživou pomalu. Ošetřili jsme většinu viditelných boláků, protože to množství červů které v ranách bylo neuvěřitelné. Alespoň na hrubo jsme ostříhali cáry vlny, které za sebou tahaly. S přáním klidnější noci, možná první v jejich životě, odcházíme po půlnoci domů.
Den druhý... Je ráno a my bohužel nacházíme nejhůře vypadající ovečku mrtvou. Naše záchrana přišla pozdě, byla příliš slabá a vyhublá :( .
Zbývající ovečky obě spokojeně přežvykují seno, tak snad jsou na dobré cestě.
Jsou obrovská horka a my se celý den věnujeme stříhání vlny jedné z oveček. Ovečka je trpělivá, ale vlna tak moc tvrdá, že profi strojek protestuje, v prstech máme vytlačené rukojeti nůžek. Průběžně dáváme ovečce pauzu, spalující horko unavuje nás všechny i když jsme ve stínu. Práci končíme s tím, že nám chybí dostříhat nožky a ocas. Boláky ošetříme, ovečka vypadá spokojeně, evidentně se jí ulevilo.
Den třetí: ostříhaná ovečka nás vitá hlubokým bečením, to člověka zahřeje u srdíčka. Její nožky a ocásek počkají, říkáme si, raději se vrhneme na třetí ovečku, alespoň na hrubo ji sundáme vlnu z těla, to půjde rychle, říkáme si. Opak byl ale pravdou. Ovečka vypadá, jakoby ležela polovinou těla ve vodě, neboť vlna je tak moc nasáklá vodou, že sice stříháním padá
vlna k zemi, bohužel však odkrývá velké léze zcela pokryté červy. Vlhké prostředí udělalo své, kůže je holá, jeden bolák vedle druhého. Ostříháme co se dá, více času musíme věnovat ošetřování boláků.
Den čtvrtý: přijíždí veterinář a podává oběma antibiotika a odčervení. Ošetříme znova boláky a několik dnů dáme ovečkám pauzu od stříhání. To nejhorší jsme odstranili, potřebují teď čas, klid. Zatím pan veterinář nedoporučil pastvu na zelené trávě, musíme pořád postupovat pomalu :(
