Na konci roku jsme psali jak velké množství koziček jsme v pozdním podzimu přijali. Kozičky stále v karanténě přibývají na váze, získávají důvěru k člověku, žádná z nich neumřela, byť jejich stav nebyl uspokojující. Venku panuje opravdové zimní počasí, ony spokojeně baští krásně voňavé zelené seno našich okolních farmářů, přežvykují, odpočívají a užívají života, o kterém se jim dříve ani nezdálo.
Dnes jsme při chystání krmiva pro pravidelné večerní krmení všech přežvýkavců slyšeli z karanténní stáje něžné mečení... A protože takový zvuk čerstvě narozeného kůzlátka nebo jehňátka je nezaměnitelný, běžíme do stáje plní zvědavosti, kdože to tam na nás čeká - vždyť přeci žádná z koziček neměla být s kozlem, tedy březí??! Ve stáji na zemi na slámové peřině leží celé stádečko karanténních koziček, spokojeně přežvykujících a čekajících na večeři. Jejich ležící těla využívá jako parkur pro své dovádění - černé kůzlátko! Zvědavé malé miminko ihned běží k nám, nechá se zkontrolovat, abychom zjistili, že se jedná o kozičku! Ovšem žádná z maminek nejeví o kůzlátko zájem, tak čípak je? Vztah mezi mládětem a mámou vzniká již v děloze, a po porodu kromě pachu koza neustále udržuje jemným niterním pomekáváním kontakt s mláďaty. Na první pohled vzhledem k ještě pohublému stavu týraných koziček pohledově nevidíme, která z koziček porodila. Podle rodidel však detekujeme kozu, která právě porodila a tak k ní přikládáme kůzle ..... ALE ... jaké je však naše překvapení, když ze stáda zaslechneme onen niterný tón mečení úplně jiné kozy - mámy a my sledujeme jak kůzle k ní běží. Dvě čerstvé kozí mámy avšak jen jedno kůzle nevěstí nic dobrého. Hledáme po rozlehlé stáji další kůzlata, až nacházíme v tmavém koutě dvě další kůzlata.... mrtvá, bohužel.
Všechna kůzlata patří kozím sestrám, které přijely společně ještě s jednou, třetí sestrou. Všechny kozy pocházejí od jednoho majitele, nejenže nebyly v dobrém stavu, ale navíc byly velmi mladé, podle majitele měly mít rok. To by však znamenalo, vzhledem k 5 měsíční březosti, že kozičky zabřezly v 7 měsících , což je velmi brzy, zvláště k jejich zdravotnímu stavu. Koza jako taková pohlavně dospívá velmi brzy, ale při připuštění musí být v perfektní kondici, očkovaná a parazitů prostá. Pravděpodobně souhra všech těchto špatných okolností zapříčinila mrtvá kůzlata. Majitel nám o přítomnosti kozla u kozích sester nic neřekl, přesto předpokládáme, že třetí z kozích sester bude také březí. Pozorujeme, čekáme, snad bude mít třetí máma více štěstí. Černé kůzlátko máma koza zprvu odmítala, je to také možný dopad jejího mladého věku. První dny musí kůzlátko dostat od kozy mlezivo, s čímž jsme kůzleti pomohli a nyní kozičku tedy alespoň 1x denně dokrmujeme. Bibinka, jak jsme ji pojmenovali, prospívá, vesele skotačí, máme z ní radost. Snad se dočká stejně malých kamarádek od své tety, držte nám pěsti.