Konečně!! Další chovatelská meta, náš sen, naše tajné přání se splnilo!
Právě přijely dvě slečny největšího žijícího zástupce ptačího říše na světě a to africký pštros..
Ještě před nedávnem jsme si povídali s dětmi, co bychom rádi pořídili, o čem sníme a přitom víme, že to bude těžké. Ano, řeč byla o dvouprstém pštrosovi. Jsou to velká zvířata s výškou nad 2m, a vzhledem k tomu, že víme, že i naši "drobečkové" nanduové dokáží ublížit kopnutím, z těchto obrů jde samozřejmě respekt.
Dostala se k nám nabídka dvou mladých samic. Odjížděli jsme na návštěvu s tím, že za podívání nic nedáme, a jejich velikost nás natolik odradí, že prostě takové velké obry nebudeme chtít!! Po 2 hodinové cestě dojíždíme do cíle. Vítá nás milý drobný senior, procházíme halou do zadní zahrady, pán zavolá a přes celou dlouhou zahradu pod stromy k nám běží dva obři. Bez nadsázky! Pštrosí slečny se svou výškou 190cm a vědomím, že ještě rostou, že jsou ještě malé, nás svých chováním zcela uhranuly. Pánovi brali z ruky na kostičky nakrájený suchý chléb a mrkev, i on k nim vzhlížel do výšin. Náhle se holky něčeho vylekaly a daly se na útěk dolů do spodního koutu zahrady. Pán opět zavolal a ony opět utíkaly k němu. To pouto bylo neskutečné, bodejť, pán je měl od malých kuřátek. Vyprávěl nám o své životní situaci a nutnosti se s holkami rozloučit, s přáním, aby odejely spolu.....
Slovo dalo slovo, s pánem jsme si samozřejmě plácli, taková příležitost tak krotkých pštrosů se neodmítá.
Jen... jak je převést?? Jak naložit takové zvíře, které je nejenže velké, vysoké, ale i těžké a hlavně tak moc nebezpečné kopnutím. Jasně že převoz je možný jen v koňském přívěsu. Jenže který koňák do toho půjde? Naštěstí nám své služby nabídla úžasná koňařka z Trutnova, která to brala jako výzvu. Pán majitel pštrosů, stejně jako žena nakládku považovali za naprosto jednoduchou, byli přesvědčeni o tom, že to půjde hladce.
Vzhledem k dlouhé cestě ze zahrady přes dvůr až k bráně, pán připravil pro pštrosí holky koridor. Obě holky za kbelíkem krmení kráčely koridorem jako zkušené matadorky, které jakoby touto cestou chodily denně..... první, kontaktnější nakráčela až do vozíku s grácií sobě vlastní. Ovšem druhá, no té se do vozíku nechtělo.... nakukovala do něj, dva kroky zpátky, jeden dovnitř, prostě na ni nepůsobil důvěryhodným dojmem. Pán měl ale záložní plán, nasadil nezbedné holce na hlavu ponožku - nu a pak ji do vozíku lehce nasměroval... naštěstí první dáma stála na místě, jakoby na svou družku čekala a dočkala se.... Celou cestu k překvapení nás všech holky ve vozíku stály, byly sledovány kamerovým systémem, jen načuhovaly z okének jako divizny.
Po příjezdu k nám jsme čekali opět úprk z vozíku.... jedna opravdu z vozíku s radostí vyskočila, ovšem druhá, ta se opět zdráhala, do nového prostředí se nehrnula. Po pár minutách od příjezdu si už spokojeně vykračují po travnatém výběhu, zkoumajíc vše nové, vzhledem ke své výšce nakukujíc přes plot na kolemjdoucí...... Vzhledem k tomu, že prozatím vedle ve výběhu se pohybují nanduové, můžete vidět srovnání afrického pštrosa a nandu - jen pro informaci a ujištění návštěvníků - ne ti menší pštrosové nejsou jejich miminka, ani tak ti původní nevyrostli, jsou to zcela jiné živočišné druhy :))
Nu a teď ještě holkám najít partnera, to teprve bude oříšek :)