Azyl & Záchranná stanice

Pomozte nám zase jezdit bezpečně zachraňovat životy Snažíme se vytvořit místo na zemi, kde i nechtěná zachráněná zvířátka najdou svůj milující domov, ale také budou dělat radost nám lidem svou bytostí. Mnohá zvířátka zjistí jaké to je mít domov, až u nás v azylu. Ne každé má to štěstí, ne každé to někdy zažije.  Zvířátka k nám přicházejí z širokého okolí, ale také z dalekých krajů, včetně krajů zpoza hranic naší země. Ne vždy je příjezd veselý, ne vždy má dobrý konec. Zvířátka jsou mnohdy zraněná, v drtivé většině ve špatném výživovém stavu, v horším případě týraná na pokraji smrti. Zdánlivě smutné jsou příběhy zvířátek&...

Byli jsme požádáni přijmout bandu veselých veverek, osmáků degu.  Upřímně osmákům jsme se podvědomě vyhýbali, protože je to demoliční četa. Nu a možná právě proto jich přijelo rovnou 10.  10malých raubířů. Ubytovali jsme je do vysoké klece, protože stejně jako veverky rádi šplhají ve výškách, skáčou z větve na větev. Klec jsme vybavili hračkami, prolézačkami, protože osmák degu je stále hrající si zvířátko. Je to denní tvor. Velmi pracovitý tvor. V podstatě se nezastaví, stále něco musí kousat, něco někam odněkud nosit, přesouvat, vše zkouší svými ostrými zoubky. Ty si brousí právě okusováním větviček a hraček.   Je to malý hlodavec, čili tomu také odpovídá strava. Ze z...

Vznik komunitního prostoru Azyl & FaunaPark jsme dosud financovali ze svých zdrojů, vlastníma silama.  Potřeba domovů pro další zvířata je však tak velká, že je nutné vybudovat další prostory, ohrady, výběhy, voliéry, expozice. Co se týče prostoru, zatím máme kde budovat, disponujeme celkovou plochou pozemku 25.000m2. Potenciál investic sponzorů je nevyhnutelná, bez nich již nejsme schopni budovat dále. V roce 2024 jsme otevřeli azyl veřejnosti, což nám přineslo finance na provoz na následující měsíce. Zájem byl veliký, ohlasy a zájem návštěvníků pozitivní, což nás nabíjí do další práce.  Financování environmentální činnosti spolků je vždy společností přijímaná s nadšením, zv...

To si tak jednou vykračujete kolem hlavní rušné cesty a slyšíte slabé mňoukání. Na samotě u lesa není mňoukání a zvuky dalších zvířátek nic zvláštního, ale toto bylo vyloženě volající mňoukání. Jedním pohledem z desetimetrového srázu vidíte kotě. Malé kotě. Velmi malé kotě. Složitě slaníte ze srázu dolů a přitom má koťátko snahu Vám jít naproti. Nechá se vzít do ruky a přede. Jeho kostřička obalená kůží se třese zimou, není se čemu divit, podzim je tady, zima se blíží a bez tuku na těle je těžko se zahřát. Teploty v noci se pohybují kolem nuly, přes den když se zadaří, hřeje sluníčko. Ne jinak tomu bylo i toho dne. Vyčerpané kotě pospává v klině a užívá se lidské teplo a sluníčko.  Po ...

Tak je nás zase o 11 více.... Milá rodinka pana Tomáše si k nám udělala výlet, aby nám přivezla morčátka.  Minulý týden jsme sice měli na opavsko výjezd, ale další svoz jsme už po cestě nezvládli, proto se rozhodl pan Tomáš přivézt nám morčátka osobně.  Morčátka jsou velmi krásná, střapaté koronetky i hladká, kromě jednoho všechna tříbarevná. Na 14dnů budou morčátka v karanténě a poté se přidají do skupinky podle pohlaví k ostatním morčecím kamarádům. Pro letošek máme již 92 přijatých morčátek. Těšíme se na jaro, až jim postavíme nové celoroční zázemí.  Zázemí bude velký patrová expozice.   Letošní povodeň a spadlý strom poškodily domeček pro morčátka natolik že ...

Během povodní jsme se domluvily s mladou slečnou na předání želvičky. Želvičku paní dostala jako mláďátko když byla ještě hodně malá. Když šla slečna studovat, želvičku nechala doma a starala se o ní maminka.  Želva zelenavá je středně velká evropská želva, dorůstající v dospělosti průměrně okolo 20cm. Želva je býložravá. Je chovaná s velkou oblibou, zejména protože je velmi aktivní, možná stejně jako želva uhlířská.       Přijatá želvička, ač je čerstvě 21letá, je však velice maličká, měří okolo 10cm s váhou 267g, což odpovídá věku zhruba 3let. Želvička má velmi špatně vyvinutý karapax, na kterém se ji tvoří tzv. pyramidy. Testudo Hermanni je asi nejčaštěji chovan...

Vodu potřebujeme. Vodu a déšť máme rádi, protože prostě bez vody se nedá žít. Bez vody se zvířatům nezazelená pastvina, neporostou krmné plodiny. Bez vody nebude život. Když je ale vody moc, obrátí se nám život na ruby. Tak jako se to stalo nám v září také nám,  v azylu pro nechtěná, týraná, hendikepovaná  a opuštěná zvířata.  Zvířátkům poskytujeme domov, lásku a péči, kterou mnohdy dosud neměli.  V současné době máme v péči 383 zvířátek.   Voda zničila vše co ji stálo v cestě.   Celý týden před povodněmi jsme stěhovali zvířata do bezpečí, zejména pak zvířata, která by množství vody a chlad nezvládla. Přestěhovali jsm...

Povodně mají za následek další smutné příběhy.  Každoroční příjem ježečků se letos abnormálně zvýšil díky povodním které minulý týden prošly Českou republikou. Nastává období, kdy ježci mají mláďata a bohužel mnohým z nich vzala voda jejich hnízdo. Ta mláďata, která se neutopila, jsou prochladlá v mokrých hnízdech, trpí nedostatkem potravy. Pokud mláďata osiřela, nemají žádnou šanci na přežití.  Během posledních několika dnů se k nám do péče dostala osiřelá mláďata ježků, mláďata s mámou, která svůj boj s chladem prohrála a dospělý ježek s neobvykle nízkou váhou.  Péče o ježky je finančně náročná, jsou to masožravci, vyžadují kvalitní kočičí mléko pokud jsou velmi malí, sta...

27.9.2024 Pomalu uklízíme, co nám příroda nadělila. S pokorou, trpělivě. Nedáme se, budeme budovat dále.  Naši svěřenci nás potřebují, stejně jako návštěvníci, na které se budeme bohužel těšit až na jaře 2025, bohužel dříve opravy nestihneme.   Můžete-li nám pomoci finančně, spustili jsme sbírku, za každou korunu budeme vděční: Azyl pro zvířata po povodni 2024 zdevastovaný a bez krmiva | Donio       15.9.2024 Dnes konečně sluníčko, ale oči pro pláč . Celý tento týden jsme se na velkou vodu připravovali, i když upřímně pořád jsme doufali, že to nebude tak hrozné a některá zvířata jsme stěhovali až během dešťů. Preventivně jsme přestěhovali želvy ostruh...

Minulý týden jsme byli u paní, která nám dala do péče hejno papoušků agapornisů. Nu a mezi řečí se paní zmínila o paní, která má doma arušku, kterému zemřel majitel.  Dnes se paní skutečně ozvala a pro arušku jsme si hned zajeli. Jedná se o maličký druh Ara Severa, ptáček který velmi trpěl po ztrátě svého majitele. Brayen si vlivem stresu zcela a komplet oholil tělíčko a také ramínka, respektive křidélka, a  to až tam, kam jeho zobáček dorostl.  Vezeme si Brayena domů a přemýšlíme, jak mu nejlépe pomoci.... Před dvěma lety jsme přijali jiného, většího papouška, který byl na tom podobně, ale pírka si obíral jen povrchově, stále mu ta drobná zůstávala. Tehdy jsme Peggy dali do...

Někdy máme pocit, že už jsme zažili všechno, avšak každý další nový případ, nový příjem zvířat nás přesvědčuje o opaku.  Většinou každý příjem začíná stejně - telefonát, náš výjezd na místo, nakládka zubožených zvířat a odvoz k nám. I tentokrát to bylo stejné... akorát se na místě nacházela stvoření, která ani zdaleka nepřipomínala zvířata, tedy přesněji ovce. Doslova koule vlny, která špínou, zbytkem travin, bodlák a vlhkem se stále dorůstajícím způsobem přeměnila do neskutečně tvrdého betonového krunýře, který zvířata nejen omezoval v pohybu, ale také svou váhou vlny tíží k zemi.  Jedna z oveček není téměř schopná pohybu, kulhá na jednu nohu, zadní noha plná červů z neléče...

Vždycky jsme si přáli lamy. Krotké lamy. Majestátný přežvýkavec, větší než kůň, menší než velbloud ale se stejně krásnýma očima. Letos na jaře jsme přišli o našeho čokoládového lamáčka, který měl vadu na srdíčku o které jsme nevěděli a ten souběhem dalších neduhů odešel tak náhle a rychle, že jsme se s jeho odchodem ještě dlouho srovnávali. Byl naším symbolem, naším maskotem a zejména naším miláčkem ... pastvina po něm zůstala dlouho prázdná...  Pořízení dalších jsme dlouho odkládali, prostě nebyl stále ten správný čas. Ani nevím, jestli někdy ten čas zase přijde? Stále to bolí, moc. Možná osud tomu chtěl jinak, možná je zapotřebí jít dále a čelit dalším výzvám pomoci potřebným. Sled ...

V letošním roce jsme přijali již téměř 30 hrdliček chechtavých. Začalo to samečkem, kterého jsme našli v zimě vymrzlého na silnici. I když jsme nevěřili, že se prochladlé tělíčko dá dohromady, stalo se. Byl neskutečně silný, prospěly mu první dny strávené pod infralampou. Celou zimu pak strávil ve voliéře v zázemí  jakmile se dal dopořádku... stále vrkal vrkal a vrkal.... blížílo se jaro :). Ač jsme se snažili, nedařilo se nám k němu sehnat samičku.... Na jaře nás oslovili úplně úžasní manželé ze Zlína, kteří nám přivezli své zcela ochočené hrdličky, krásný páreček :) .  Byli zvyklí být ve voliérce doma v teple, takže i u nás čekali na pěkné počasí aby mohli jít ven do voliéry.&...

Přes náš instagramový účet se s námi spojila paní, která hledala nový domov pro dvě kontaktní kozičky.  Slovo dalo slovo a paní během druhého dne hned přijela a holky přivezla.  Právě probíhají příměstské tábory a děti nové obyvatelky našeho FaunaParku s nadšením uvítaly. Obě kozičky jsou totiž zvyklé na tzv. kozí trekking. To znamená, že jsou zvyklé chodit na vodítku.  A protože děti chodí každé dopoledne na procházku ses zvířátky, kozí holky šly hned druhý den s dětmi také! Procházka v přírodě se kozičkám náramně líbila, to množství větviček které po cestě zkonzumovaly, nu byla to paráda. Děti se prostřídaly kdy kdo kterou povede, spokojenost byla na všech stranách.  ...

Na konci roku 2023 jsme vybudovali nový domeček s prostorným výběhem po morčátka. Domeček je poschoďový, takže si kolonie morčátek vyberou to své patro, ten svůj koutek. Morčátka jsou tvorové společenští, i když vždycky se najdou zlobivci, kteří ostatním opepří život :) .   Morčátka patří mezi nejčastěji přijímaná zvířátka. Od jara jsme jich přijali několik desítek a to dokonce z celé České republiky. Morčátka přijela nejen z blízkého okolí, ale také z Prahy, Českých Budějovic, Kopřivnice a Vysokého mýta. Původní majitelé si k nám prostě udělali výlet, líbilo se jim u nás, tak nám svěřili své mazlíčky či celé chovy.  Musíme říct, že morčátka, kterým jsme poskytli nový domov,...

Na konci roku jsme psali jak velké množství koziček jsme v pozdním podzimu přijali. Kozičky stále v karanténě přibývají na váze, získávají důvěru k člověku, žádná z nich neumřela, byť jejich stav nebyl uspokojující. Venku panuje opravdové zimní počasí, ony spokojeně baští krásně voňavé zelené seno našich okolních farmářů, přežvykují, odpočívají a užívají života, o kterém se jim dříve ani nezdálo.       Dnes jsme při chystání krmiva pro pravidelné večerní krmení všech přežvýkavců slyšeli z karanténní stáje něžné mečení... A protože takový zvuk čerstvě narozeného kůzlátka nebo jehňátka je nezaměnitelný, běžíme do stáje plní zvědavosti, kdože to tam na nás čeká - vždyť přec...

Pokud máte zvířátko, o které se již nemůžete starat, ať je to z jakéhokoliv důvodu, rádi se o ně postaráme. Absolutně Vás nebudeme soudit, raději si přiznat včas, že péče o zvířátko přerostlo přes vaše možnosti, ať je to množství krmení, prostor který zvířátko potřebuje, anebo finanční náklady.  Jen prosíme, dejte nám nějakým způsobem vědět, že nám zvířátko přivezete. Před několika měsíci nám někdo přes plot pustil  do faunaparku morčátka a  králíčky. Přes léto to nebyl problém, je krásně, teplo, všichni se naučili přijít na krmení. Morčátka jsme postupně pochytali, horší to bylo s králíčky, všichni byli divocí, trvalo několik týdnů, než jsme je všechny před zimou dostali do ...

Po návštěvnické sezóně 2023 jsme se rozhodli, že naše kontaktní výběhy rozšíříme o další kontaktní výběh, a to ryze kozí výběh. Zakrslé holandské kozy jsme měli dosud jen s lamáčkem Romeem, a k němu do výběhu smí návštěvníci jen s námi, s naším dozorem. Důvod je prozaický. Romeo nemá rád přímé dotyky, příjde si pro mňamky, to zase ano :)))), ale pohlazení se mu nelíbí, natož děti které ho honí, což byl bohužel nešvar nezodpovědných rodičů, kteří své děti nehlídali - proto bohužel již není možný vstup do ohrady k lamákovi bez ošetřovatele. Ale to nevadí, příjde si pro mňamku až k Vám, k hrazení.  V případě návštěvy dětí s pedagogickým dozorem do ohrady k lamáčkovi samozřejmě chodíme...

Nejnovějším naším přírůstkem 09/2023 je Kája. Týraná Kája. Kája na řetězu. Zlomená Kája. Strakatá kobyla už patrně vyššího věku, bez jakékoliv tělesné masy, doslova kostra potažená kůží. Naprosto odevzdaná, bez jiskry v oku, citlivá na jakoukoliv manipulaci, ne však zákeřná. Jakýkoliv dotyk pro ni znamená očekávání hrůzy z bolesti, která ji od člověka čeká. Také ona svůj život trávila na řetězu, stopy ostnů zařezaných v krku jsou patrné i nyní, po měsíční léčbě zanícených boláků. Naštěstí kopyta i zuby se zdají být v pořádku, veterinář dokonce tvrdí, že ani nemusí být stará, podle zubů vypadá mladší než podle člověkem poškozené tělesné schránky.  Kobylce byly tedy udělány kompletně zuby...

Každý večer zaháníme večer z pastvy koně domů. Již z dáli jsme viděli před bránou minizoo průhledný box, uvnitř něco jako domeček... to věstilo další přijaté zvířátko. V boxe malý lísteček.... "Jsou Vaše!".  Zvedneme dřevěný domeček a pod ním dvě ježaté kuličky - samičky /jak jsme později zjistili/ ježka afrického. Ježky bělobřiché chováme již pěknou řádku let, takže naše radost veliká, se ale vzápětí vystřídá s hořkými pocity. Obě samičky jsou apatické, sotva chodí, respektive se při chůzi klátí ze strany na stranu. Důvod je zcela patrný na první pohled - jsou naprosto podvýživené, kůže s bodlinkama na nich jen visí. Jedna ze samiček má namísto nožičky pahýlek, ovázaný šňůrkou - patrně...